AZiJA a AZiJA-Pljus

Taťjana Aljošinová (*1961), jedna ze zakladatelů tvůrčího spolku AZiJA a členka projektu AZiJA-Pljus, hudební dramaturgyně v petrohradském Loutkovém divadle J. S. Demmeniho, vystudovala hudební vědu a v současnosti skládá převážně divadelní hudbu. Je dvojnásobnou držitelkou nejprestižnější petrohradské divadelní ceny Zlatý sofit (Zolotoj Sofit) v kategorii Nejlepší divadelní hudba (1996 a 2010). Již mnoho let Aljošinová spolupracuje s moskevským Divadlem hudby a poezie Jeleny Kamburovové. Stejně jako její kolegové ze spolku AZiJA-Pljusvystupuje Taťjana s autorským i převzatým repertoárem. Často zhudebňuje verše autorů tzv. „stříbrného věku“ ruské literatury. Celkem vydala šest alb, z nejnovějších jsou to: Kak leteli my da na šarike (2013, Kterak jsme letěli balónem), Polnočnyje stichi (2009, Půlnoční verše), Gde ty, otčij dom… (2007, Kde jsi, domove rodný)[1].

Alexandr Děrevjagin (*1962) je zpěvák, skladatel, zvukový inženýr, jeden ze zakladatelů tvůrčího spolku AZiJA a člen projektu AZiJA-Pljus, členKlubu amatérské písně (Klub samodějatelnoj pesni). Deset let pracoval v divadle Maneken (Manekýn) v Čeljabinsku jako vedoucí hudebního sekce. Společně s N. Jakimovem pro svou tvorbu vymyslel termín „současná komorní píseň“ (sovremennaja kamernaja pesnja), aby se vymezili vůči autorské písni. V současnosti nejčastěji zhudebňuje verše autorů, které najdeme v čítankách např. J. Brodského, O. Mandelštama, N. Gumiljova, V. Nabokova aj. Děrevjagin zpívá také písně klasiků autorské písně, tj. A. Galiče, B. Okudžavy, J. Vizbora aj.

Na kontě má Děrevjagin také několik alb. Společně s dalšími členy spolku AZiJA vydal dvě: Azija, sekond parte (2002) a Ulica Mandelštama (2005, Ulice Mandelštama). Svou vlastní tvorbu představil na albech Istoki. Klassika pesennoj poezii v ispolněniji A. Děrevjagina (2002, Prameny. Klasika písňové poezie v podání A. Děrevjagina) a Trava da kamni (2005, Tráva a kameny)[2].

Děrevjagin bývá porotcem na festivalech autorské písně, ač sám přiznává, že tuto roli nemá příliš rád, protože nelze objektivně posoudit, kdo ze soutěžících je lepší. Tvrdí, že talentovaných lidí je v Rusku mnoho, ale je velice těžké jej dnes něčím překvapit.

Nikolaj Jakimov (*1959) je zpěvák, skladatel, jeden ze zakladatelů tvůrčího spolku AZiJA a člen projektu AZiJA-Pljus. V současné době žije v Praze. Je spoluautorem termínu „současná komorní píseň“, nicméně jako jediný ze členů spolku se označuje za druida, který „zpívá to, co mu našeptávají stromy“[3]. Jakimov píše své vlastní písně a zhudebňuje verše klasických ruských básníků, např. Josifa Brodského, Nikolaje Gumiljova i méně známých autorů – Igora Salčaka, Ljudmily Vološinové. Jeho umělecký záměr byl již několikrát realizován v rámci koncertů v sále Státního divadelního a hudebního muzea v Petrohradě, kde představil svoje koncertní programy Pesni Doma Muzuri (Písně z domu Muzuri, pozn. překl. v domě bydlel J. Brodskij), Ballady, pesni i pesenki dlja teatra (Balady, písně a písničky pro divadlo), Žoltyje krylja tščeslavnoj babočki (Žlutá křídla domýšlivého motýla). N. Jakimov také pracoval v divadlech v Čeljabinsku a v Petrohradě. Vydal několik alb, z nichž nejvýraznější jsou alba Achvellou, Z (Zet), Romansy i vaľsy ljubvi i směrti (Romance a valčíky o lásce a smrti) a Moj Gumiljov (Můj Gumiljov)vydané v roce 2001.

Alexej Zacharenkov (*1961) je básník, autor písní, organizátor koncertů, zakladatel vydavatelství publikujícího krásnou literaturu Vita nova a také člen projektu AZiJA-Pljusa básnické skupiny Věs'. Vydavatelství Vita nova je velmi úspěšné a obdrželo již několik cen. Jedním z projektů vydavatelství je nekomerční série Varvarskaja lira (Barbarská lyra) obsahující sbírku textů současných básníků, kteří byli donedávna známí pouze mezi milovníky poetické písně. Mezi tyto autory patří např. E. Kazancevová, M. Kočetkov, A. Anpolov[4]. Alexej Zacharenkov vydal několik básnických sbírek a nahrál tři alba: Parochodik (2000, Parníček), Vvěrch po reke (2002, Proti proudu řeky), Zima v Edemě (2008, Zima v Rajské zahradě)[5].

[1] AZiJA-Pljus. [online]. Dostupné z URL: http://www.asia-plus.ru/cgi-bin/discography.cgi?id=5&sid=dd5266df-7467-4366-96ca-93457780a877 [cit. 2015-07-05]

[2] AZiJA-Pljus. [online]. Dostupné z URL: http://www.asia-plus.ru/cgi-bin/discography.cgi?id=7&sid=dd5266df-7467-4366-96ca-93457780a877 [cit. 2015-07-05]

[3] AZiJA-Pljus. [online]. Dostupné z URL: http://www.asia-plus.ru/cgi-bin/persons.cgi?textid=27&sid=dd5266df-7467-4366-96ca-93457780a877 [cit. 2015-07-10]

[4] Vita Nova. [online]. Dostupné z URL: http://www.vitanova.ru/glavnaya/ [cit. 2015-07-10]

[5] AZiJA-Pljus. [online]. Dostupné z URL: http://www.asia-plus.ru/cgi-bin/discography.cgi?id=9&sid=dd5266df-7467-4366-96ca-93457780a877 [cit. 2015-07-10]