Oleg Miťajev

Bard, skladatel a interpret vlastních písní, herec a hudebník Oleg Miťajev je nejznámější a nejpopulárnější autor v současném žánru autorské písně[1]. Narodil se v 1956 v Čeljabinsku, vyučil se montérem elektrického zařízení a po vojenské službě vystudoval tělesnou výchovu obor trenér plavání. V roce 1978 napsal svou nejslavnější píseň – Kak zdorogo, čto vse my zdec segodnja sobralis (překl. Je to skvělé, že jsme se tu dneska všichni sešli), se kterou získal oceňení na Ilmenském festivalu autorské písně a která je dodnes povážována za neoficiální hymnu bardů[2]. Účastnil se také projektu Pěsni našego věka (překl. Písně naší doby) a úzce spolupracoval s dalšími hudebníky a bardy, jako jsou například Konstantin Tarasov nebo Pjotr Stracev. Oleg Miťajev je držitel mnoha ocenění – ceny Fondu ruské poezie „Petropol“ (za jeho sborník poezie Neprazdničnyje věšči), národní ceny populární hudby „Ovacija“ (za nejlepší městskou romanci a činnost v populární hudbě) a ceny mezinárodního festivalu humoru a satiry „Zolotoj Ostap“. V roce 2009 získal ocenění Národního umělce Ruské federace[3]. V rámci turné vystupoval také úspěšně v zahraničí, například v Německu, USA, Francii, Izraeli. Na rozdíl od svých kolegů z branže na svých vystoupeních dost vydělává[4] a má velmi početné publikum, tudíž může být zařazen k populární hudbě[5].

Na kontě má mnoho alb, z nichž posledním je Prosypajas, ulybaťsja z roku 2015 (překl. Probouzet se s úsměvem). Z dalších jmenujme alba čistě autorské: z roku 2011 Pozabytoje čuvstvo (překl. Zapomenutý pocit), Romantiki bolše ne budet z roku 2008 (překl. Romantika už nebude), Zapach sněg z roku 2005 (překl. Vůně sníh), Něběsnyj kaľkuljator ili Žizň zaměčatěľnych ljuděj z roku 2002 (překl. Nebeská kalkulačka aneb Život skvělých lidí) atd. K jeho celonárodně nejznámějším hitům, včetně hymny Kak zdorogo..., patří písně: Sosedka (překl. Sousedka), Francuženka (překl. Francouzska), S dobrym utrom, ljubimaja (překl. Dobré ráno, miláčku), Krepites, ljudi! Skoro leto! (překl. Vydržte to! Za chvíli bude léto!), Leto – eto maleňkaja žizň (překl. Léto je takový malý život) a další[6].

V rámci výzkumu jsme se pokusili získat interview s Olegem Miťajevem, ale neúspěšně. Umělec již před pár lety prohlásil, že bude poskytovat čím dál méně rozhovorů, neboť má pocit, že již vše bylo někde řečeno.

[1] Oleg Miťajev.[online]. Dostupné z URL: http://www.mityaev.ru/interview.cfm?print=1&text=Reshetnyak_1 [cit. 2015-08-01]

[2] Oleg Miťajev.[online]. Dostupné z URL: http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2010/05/12/7689626/ [cit. 2015-08-01]

[3] Oleg Miťajev.[online]. Dostupné z URL: http://www.mityaev.ru/prize.cfm [cit. 2015-08-01]

[4] Oleg Miťajev.[online]. Dostupné z URL:http://www.1tv.ru/anons/id=165688; http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2010/05/12/7689626/ [cit. 2015-08-01]

[5] Toto tvrzení dokládá i účast Miťajeva jako hlavního vystupujícího v programu Glavnaja estrada (Hlavní populární proud) na Grušinském festivalu v roce 2014. Zdroj: Grušinskij festival. [online]. Dostupné z URL: http://grushinka.ru/tag/glavnaya-estrada/ [cit. 2015-08-01]

[6] Oleg Miťajev.[online]. Dostupné z URL:http://www.mityaev.ru/about_bio.cfm [cit. 2015-08-01]