Co je "zpívaná poezie"?

Pojem "zpívaná poezie" je v rusko-polském kontextu termínem velmi obsáhlým a ne vždy přesně definovaným. Ve své podstatě zahrnuje veškerou interpretaci básnických děl s hudebním doprovodem, který ještě více umocňuje sílu poselství a duchovní odkaz díla.

V ruském dějinném kontextu se objevovali pěvci, nejčastěji nazývaní "skomorochové", kteří byli jakýmsi předobrazem zpívajících básníků, tvořících ve 20. století. Písňový žánr byl poté i v období novověku kultivován básníky-děkabristy (zastoupených zejm. A. Dělvigem) a prudký rozvoj zaznamenal ve století dvacátém, zejména pak v období po druhé světové válce. Poeticko-písňový žánr postupně získal nové terminologické vymezení "autorská píseň" (názory na autora termínu se různí) a především v 60. letech se umělecky vyhranil a získal ve společenském životě nesmírnou popularitu. Daný tvůrčí proces byl podmíněn i faktory společensko-politickými. Transformovaný žánr se stává prakticky projevem neoficiálního uměleckého vývoje, takřka fenoménem undergroundovým, jenž dokázal bezprostředně vyjádřit nálady společnosti, ať už přímo, nebo prostřednictvím alegorie. Postavení uvedeného žánru samozřejmě logicky souviselo i s pronásledováním jeho hlavních představitelů, kteří byli nuceni emigrovat ze své vlasti (A. Galič), nebo si zvyknout na stav ignorování, pomluv a permanentního zakazování jak koncertních vystoupení, tak i možnosti svobodně publikovat svá díla (V. Vysockij, B. Okudžava).

V Polsku byl samotný termín tohoto hudebně-literárního žánru zpopularizován v 60. letech hudebním kritikem a lingvistou Andrzejem "Ibisem" Wróblewským, za praotce autorské písně v Rusku je považován herec a šansoniér Alexandr Nikolajevič Vertinskij (1889-1957). V ruském i polském prostředí je "zpívaná poezie" pokrevním sestrou tzv. "autorské písně" a hranice mezi nimi není pevně stanovená. S ohledem na intepretaci má také blízko k "piosence aktorskiej" (herecká píseň), která je navíc doplněna svébytnými hereckými gesty během produkce.

Výše zmíněna žánrová pluralita je důkazem značné vitality "zpívané poezie" v ruském i polském kulturním kontextu a svědčí o její nebývalé tvůrčí rozmanitosti, třebaže její periferní postavení mezi hudbou a poezií je do značné míry důvodem omezeného badatelského zájmu ze strany literárních vědců i muzikologů. Náš výzkum má tento nepříznivý stav alespoň zčásti změnit.