Téma projektu

Co je to adaptivní výuka? (Individualizovaná adaptovaná výuka)

Adaptivní výukou rozumíme vyučovací proces založený na personalizaci výuky. Jednoduše tedy systém výuky, který je cíleně přizpůsoben individualitě žáka, který do procesu vstupuje, z hlediska jeho učebních stylů, preferencí. Adaptivní výuka předpokládá kvalitní vstupní diagnostiku učebních stylů žáka a adaptabilní (přizpůsobitelný) proces vyučování, jež na výsledky této diagnostiky zareaguje. Výuka s takovou mírou personalizace pak žákům zprostředkuje individuálně vyhovujícím způsobem naplnit definici učení.

Jak chápeme personalizaci výuky? (individualizace, personalizace, customizace)

Personalizace výuky je založena na potřebě brát promyšleně individuální učební styly žáků v úvahu. Vychází z individualizovaného vyučování založeného na postupech, které se o to intuitivně snaží. Personalizací výuky však rozumíme vyšší stupeň individualizace výuky vycházející z poznání učebních stylů žáků prostřednictvím kvalitních diagnostických postupů a customizace vyučovacího procesu (přizpůsobení procesu na míru) tak, aby byl pro konkrétního jedince optimálním.

(vychází z http://www.ippp.cz/spp/download/studijni-materialy/styly-uceni-zaku-a-studentu.pdf, Mareš, a http://www.klima.pedagogika.cz/skola/doc/slovnicek.html#b)

Učební styly, výukové styly

Každý člověk má svůj vlastní osobní styl, kterým zaznamenává a zpracovává informace. Učebním stylem rozumíme specifický a individuální učební postup, který člověk při učení používá, preferuje, aplikuje. (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/styl-uceni, prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.). Učební styly představují metakognitivní potenciál člověka, jemné projevy jeho individuality v situacích učení. Člověk si je zpravidla neuvědomuje, jeví se mu jako samozřejmé, jemu vyhovující „optimální“. Učební styly mohou být diagnostikovány. (http://www.ippp.cz/spp/download/studijni-materialy/styly-uceni-zaku-a-studentu.pdf, Mareš).

Při procesu vyučování se navíc tento individuální učební styl žáka dostává do interakce s výukovým stylem učitele.

Adaptivita vs. Adaptabilita

Zajímavým aspektem adaptivních hypermédií, která na míru „připravují“, co uživatel vidí, čím se zabývá, v závislosti na jeho cílech, schopnostech, zájmech..., je, že rozlišují adaptivitu (systémově řízenou personalizaci a modifikace) a adaptabilitu (uživatelem řízenou personalizaci a modifikace). Jedním z možných pohledů je, že adaptivita je, na rozdíl od adaptability, zabezpečována automaticky.

Z epistémického pohledu lze adaptivitu popsat jako analytickou, a-priori, kdežto adaptibilitu jako syntetickou, a-posteriori. Jinými slovy, jakýkoli adaptabilní systém je ze své podstaty „inteligentní“ vzhledem k tomu, že „obsahuje člověka“. Na rozdíl od adaptivního systému, který představuje „inteligenci“ a je tak překvapivý a tímto i zajímavější...

(http://en.wikipedia.org/wiki/Adaptive_hypermedia)

Inteligentní výukový systém

Inteligentní výukový systém (angl. Intelligent Tutoring System - ITS) je jakýkoli počítačový systém, který poskytuje customizované instrukce nebo zpětnou vazbu v závislosti na studentu, a to bez lidského zásahu a v rámci prováděného úkonu. Systém tak implementuje teorii „learning by doing“ (učení konáním). ITS můžeme označit jako expertní systém vytvořený pro simulaci aspektů lidského tutora.

Současné inteligentní výukové systémy se skládají ze tří oddělených programových modulů - model experta, model studenta a model tutora. Model experta obsahuje veškerou potřebnou probíranou látku, tedy to, co má být vyučováno. Model studenta vede v patrnosti specifika konkrétního studenta. Model instruktora má na starosti výukové strategie. Je schopen modifikovat rozhraní mezi systémem a uživatelem podle toho, co o uživateli ví.

(http://en.wikipedia.org/wiki/Intelligent_tutoring_system, http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/role/ka57.htm)

E-learning

E-learningem nazýváme formu vzdělávacího procesu, využívající informační a komunikační technologie k distribuci studijního obsahu, usnadnění jeho přijetí studentem, řízení studia, komunikaci mezi studenty a pedagogy, atd. E-learning je založen a využívání elektronických materiálních a didaktických prostředků k efektivnímu dosažení vzdělávacího cíle s tím, že je realizován zejména prostřednictvím počítačových sítí. Jako forma vzdělávání využívá multimediální prvky jako např. prezentace a texty s odkazy, animované sekvence, video snímky, sdílené pracovní plochy, komunikaci s lektorem a spolužáky, testy, elektronické modely procesů, atd. Implementace je zajišťována prostřednictvím systému pro řízení studia (Learning Management Systém - LMS).

Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech a obsahu, charakteru vzdělávacího prostředí, potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/E-learning; resp.

Dostál, J. Pedagogická efektivita off-line learningu v celoživotním vzdělávání. In Klady a zápory e-learningu na menších vysokých školách, ale nejen na nich. Praha: SVŠES, 2008. s. 56 – 64. ISBN 978-80-86744-76-6.

Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006. ISBN 80-85783-50-9.

Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 6. vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

Průcha, J. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.

Zounek, J. E-learning – jedna z podob učení v moderní společnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.)

Učení

Definice procesu učení podle Kuliče:
„Učení je proces, v jehož průběhu a důsledku člověk mění svůj soubor poznatků o prostředí přírodním a lidském, mění své formy chování a způsoby činnosti, vlastnosti své osobnosti a obraz sebe sama. Mění své vztahy k lidem kolem sebe a ke společnosti, ve které žije – a to vše směrem k vyšší účinnosti. K uvedeným změnám dochází především na základě zkušeností, tj. výsledků předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí – na vědění. Jde přitom o zkušenosti individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské.“ (Kulič, 1992, s. 32)

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.