Preparace rovnokřídlých

Usmrcené jedince preparujeme většinou na sucho, pouze nymfy prvních instarů s velmi tenkou kutikulou je vhodnější ukládat do lihu. Preparaci provádíme u větších druhů propíchnutím entomologickým špendlíkem, který umísťujeme zpravidla do zadní části štítu, nepatrně vpravo od středové rýhy nebo kýlu. Všechny páry končetin a tykadla přiložíme podél těla, abychom snížili pravděpodobnost jejich odlomení. Srovnání délky zadních stehen a krytek je důležitým určovacím znakem. jeho pozorování si můžeme usnadnit tím, že zadní nohy vypreparujeme rovnoběžně natažené podél těla. Menší druhy kobylek a sarančí nalepujeme na papírové entomologické štítky přiměřených velikostí.

Druhy kobylek s objemným zadečkem a tenkou kutikulou (např. druhy tribu Barbitistini) je velmi vhodné při preparaci vycpat vatou. Usmrceného jedince položíme na záda a ostrými tenkými nůžkami podélně rozstřihneme zadeček (pozor na subgenitální destičku s důležitými určovacími znaky) a jeho obsah opatrně vyjmeme. Vzniklou dutinu nejprve kouskem vaty opatrně vyčistíme a poté vycpeme a vymodelujeme do původního tvaru.

U sarančí je determinace často založená na žilnatině krytek, případně blanitých křídel. Je proto velmi vhodné, a často nezbytné, jeden pár křídel (zpravidla pravý) roztáhnout a napnout. Použít můžeme napínadlo na motýly, které upravíme odstraněním jedné jeho postranní lišty. Krovky a křídla lze také napnout s použitím přiměřeně vysokého hranolku polystyrénu, který podložíme pod roztažený pár křídel. Roztažená křídla zafixujeme do požadované polohy pomocí papírových nebo celofánových pásků, které upevníme špendlíky.

U některých problematických druhů je potřeba vypreparovat samčí kopulační orgán, nebo některou jeho část (epiphallus, pseudoepiphallus, kopulační stylety atd.). Někdy je vhodné kopulační orgány prosvětlit povařením v roztoku KOH. Dobře sklerotizované části ukládáme na sucho, nejlépe nalepením přímo na štítek s vypreparovaným jedincem; měkké části lze ukládat do glycerinu v plastové nebo skleněné mikroepruvetě, kterou připíchneme pod štítek s příslušným jedincem. Samce některých problematických skupin podřádu Ensifera (např. rod Isophya) lze determinovat podle morfologie hřebínku (pars stridens), který se nachází na spodní straně levé krytky. Za tímto účelem je třeba levou krytku odpreparovat a nalepit spodní stranou vzhůru na štítek.

poslední aktualizace: 1.2.2005