Odpojovač

Odpojovač slouží k odpojení částí vedení, sítí nebo strojů a zařízení po vypnutí příslušného úseku vypínačem. Odpojovač spojuje a rozpojuje nezatížený elektrický obvod mechanicky, s viditelnou drahou rozpojení, zpravidla za účelem revize, opravy nebo změny řazení, slouží především k ochraně osob pracujících na odpojených částech zařízení. V rozvodech vn, vvn a zvn se nespokojujeme pouze s vypnutím proudu vypínačem, ale vždy přerušujeme obvod na druhém místě odpojovačem.

Konstrukce, princip

Odpojovače se stavějí jako jednopólové až trojpólové jednotky s jednoduchou konstrukcí. V zapnutém stavu musejí snést dynamické a tepelné namáhaní vyvolané průchodem největšího zkratového proudu. Po jeho průchodu musejí být schopny dalšího provozu. Tento požadavek vede k bohatému dimenzování proudovodných částí, zejména kontaktů. Kontakty bývají zpravidla provedeny jako třecí nožové nebo lamelové, přičemž pohyblivý kontakt koná pohyb posuvný nebo sklápěcí nebo otočný.

Otáčení hřídele uzemňovače musí být vázáno s pohybem pohonu odpojovače tak, aby nebylo možno zapnout uzemňovací nože, jsou-li zapnuty kontakty odpojovače. Toto blokování bývá u ručně ovládaných odpojovačů mechanické, u dálkově ovládaných může být i elektrické, pneumatické či kombinované.
Ovládací zařízení odpojovačů může mít různý stupeň složitosti. Nejjednodušší je izolovaná tyč. Dokonalejší je ruční pákový pohon. Pro dálkové ovládání odpojovačů se používá tlakovzdušný případně elektrický pohon.
Zvláštním provedením odpojovače je přepojovač, kterým lze přepojovat nejméně dva různé nezatížené obvody. Existují i přepojovače s několika polohami, např. zapnuto - vypnuto - uzemněno.

Použití

Slouží k bezpečnému a viditelnému odpojení obvodu. Mohou jimi být spínány obvody pod napětím, avšak výhradně bez zatížení.