Ochranné jiskřiště

Historicky nejstarší přepěťovou ochrannou součástkou je vzduchové jiskřiště, jež je určeno především k ochraně proti vyšším napětím, řádově od 1 kV do několika MV. Vzduchové jiskřiště je tvořeno dvěma elektrodami ve vzduchu, mezi nimiž při přepětí dochází k výboji. Jejich základní nevýhodou je nízká reprodukovatelnost procesu vzduchového výboje, neboť hodnota ochranného napětí, tj. napětí, při němž dojde k výboji, je silně závislá nejen na konstrukci elektrod jiskřiště, ale i na vlhkosti a tlaku vzduchu mezi nimi.

Použití

Jiskřiště se proto dnes používají jen jako nepřesné hrubé ochranné prvky, např. na vnějších spojových vedeních v podobě jednoduchého kovového pásku odděleného vzduchovou mezerou přibližně 1 mm od druhého pólu. Tato jednoduchá jiskřiště zde slouží pro odvedení přepětí o hodnotách několika kV.