Bleskojistky

Nejčastěji používanou hrubou přepěťovou ochranu představují plynem plněné výbojky (bleskojistky). Jejich elektrody jsou umístěny v keramickém či skleněném pouzdru naplněném vzácným plynem (argonem či neonem) pod slabým tlakem. Tato konstrukce zajišťuje vysokou přesnost a reprodukovatelnost parametrů výboje.

Princip činnosti

Při nízkém napětí je vliv výbojky na chráněný systém či obvod velmi nepatrný: izolační odpor výbojky je větší než 10¹⁰ ohmu a vlastní kapacita výbojky je mnohem menší než 10 pF. Přesáhne-li napětí na výbojce hodnotu tzv. zápalného napětí U_Z (podle konstrukce bleskojistky v rozmezí od několika desítek V do několika kV), dojde k zapálení výbojky a její odpor prudce klesá až o deset řádů. Výbojka přitom přechází do režimu doutnavého výboje, při němž je napětí mezi elektrodami omezeno na hodnotu 60 ÷ 120 V. Umožní-li impedance obvodu, v němž je bleskojistka zapojena, aby jí protékal vyšší proud než cca 100 mA, přejde výbojka při těchto vyšších proudech do režimu obloukového výboje a napětí na ní klesne na nízké hodnoty 10 ÷ 30 V.
Konstrukčně se bleskojistky vyrábějí buď jako klasické součástky s drátovými přívody, nebo v podobě kapslí s plošnými kontakty pro montáž do koaxiálních vedení, průchodek a konektorů.

Použití

Plynové bleskojistky se používají buď jako přepěťová ochranná součástka, nebo jako galvanické oddělení vodičů, které za normálního provozu nemají být vzájemně vodivě spojeny. Jde o různé zemní systémy či konstrukce vystavené působení korozních proudů. Jakmile napětí mezi těmito konstrukcemi přesáhne hodnotu zápalného napětí bleskojistky, dojde k jejich galvanickému propojení, a to po dobu trvání přepětí.