ve francouzštině, simultánně tlumočeno do češtiny
Surrealistické hnutí se zrodilo jako revolta a vůle radikálně měnit. Přitom však po celou dobu své existence ukazovalo, jak jsou pro ně důležité některé hodnoty velmi dávné, ať už zájmem o rozličné rysy romantismu a symbolismu, anebo – což je ještě podstatnější – o některé myšlenky z esoterické tradice, o některé z mýtů, umění a kultur přírodních národů. Jeho cílem bylo « přeměnit svět » a « změnit život » (Rimbaud), ale stejně tak učinil všechno proto, aby udržel a oživil některé z pradávných či tradičních sil, čímž se liší od většiny « avantgard » 20. století, a zaujímá tak v dějinách modernosti paradoxní místo.
Cílem přednášky je představit některé rysy této dvojí orientace, kterou má surrealistické hledání, a ukázat, v čem je napětí mezi revoltou a tradicí pro surrealistickou tvorbu zásadní.
Bertrand Schmitt je dokumentarista, režisér, scénárista, básník. V roce 1991 se stává členem pařížské surrealistické skupiny a publikuje v jejích časopisech. Od roku 1991 je ve spojení s českými a slovenskými surrealisty, píše pro časopis Analogon a od roku 1999 je členem jeho redakční rady. V roce 1996 přijíždí do Prahy, kde natáčí dokument o Janu a Evě Švankmajerových, Les Chimères des Švankmajer (dokument vysílala francouzská televize v roce 2000).
Z jeho básnických sbírek u nás vyšla Dynamika křiku (2006). Některé ze svých básní, esejů a dalších textů publikoval v časopisech jako Pandora, Welles, Umění, A2 aj. Je autorem a spoluautorem několika monografií a katalogů k výstavám pořádaným ve Francii a v ČR (Jan a Eva Švankmajerovi, Alena Nádvorníková, sochař Jan Křížek, francouzský a český surrealismus, art brut, Vysoká hra...). Společně s Františkem Dryje napsal první monografii věnovanou celému dílu Jana Švankmajera (Jan Švankmajer. Možností dialogu, Arbor Vitae, 2013). V letech 2005-2012 natočil s P.-A. Sauvageotem dokumentární film Vzdor básníků, o Janu Vladislavovi a Prokopu Voskovci.