Kasuistika - sociálně-právní ochrana dětí

Tato kasuistika je malou ochutnávkou toho, co Vám kurs Management sociální práce v bloku věnovaném sociální práci nabízí. Kromě teoretických informací to budou i kasuistiky, které vychází ze zkušeností ostravských sociálních pracovníků a nabídnou Vám možné řešení případů, s nimiž se určitě setkáváte také.

12-letý Filip je žákem 6. ročníku základní školy. Je to průměrně inteligentní chlapec, výukové problémy nemá, po této stránce patří k bystřejším žákům. Stejnou školu navštěvuje i jeho starší sestra.

Chlapec je velmi těžce zvladatelný. Přesněji nezvladatelný. Problémy ho provází téměř po celou dobu školní docházky. Je vulgární ke spolužákům, uráží nejen je, ale i jejich rodiče, kamarády, příbuzné. Je drzý k učitelům, v hodinách vyrušuje. Ostatní spolužáci jej nemají rádi, dle slov třídní učitelky jsou na něj přímo alergičtí. Zejména děvčata, chlapci jsou schopni vzít ho mezi sebe,ale nikdy to nevydrží dlouho. Filip se hned s někým pohádá.

Od slovního napadání přešel chlapec i k fyzickým útokům. Je malý a drobný, takže většinou prohraje, ale vždycky začne. Zároveň je i "záškvara", napadá nečekaně, zezadu. Vyprovokuje hádku, pak obvykle dostane a s pláčem si běží stěžovat, že ho ostatní děti bijí. Po posledním útoku na spolužáka, kterého nečekaně praštil,srazil na zem a opakovaně bil pěstí do hlavy, se rodiče napadeného spolužáka obrátili jak na školu, tak na orgán sociálně-právní ochrany dětí s žádostí o řešení situace.

Škola se již několikrát pokoušela nepřijatelné chování chlapce řešit. Proběhly výchovné komise, chlapec dostal třídní důtku, po posledním incidentu bude mít sníženou známku z chování, nikdy ale nebyl informován orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rodina příliš nespolupracuje. Hlavní slovo v rodině má otec, který sám je velmi vulgární, nepříjemný, nikdy do školy nepřišel. Do školy několikrát přišla matka, která je slabá, zaujímala k chlapci ochranitelský postoj. On je ten, komu je ubližováno, je slabý a malý. Doma s ním žádné problémy nejsou, tak neví, co má řešit. Uvedla, že s chlapcem navštěvuje psychiatrii, ovšem žádnou zprávu nedoložila, neinformovala školu o výsledcích.

Při jednání u ředitele školy po posledním incidentu matka poprvé přiznala, že si s chlapcem neví rady. Doma vůbec nemluví, jen hraje na počítači. Slíbila, že opět zajde na psychiatrii a pak sdělí škole, co a jak.

Kurátorka pro mládež se z podnětu rodičů spojila se školou, získala informace o chlapci a začala se situací zabývat. Navštívila rodinu, s matkou dohodla návštěvu Střediska výchovné péče (dále jen SVP). Matka měla s chlapcem navštívit etopeda v SVP, případně dohodnout diagnostický pobyt chlapce. Další kroky se odvíjely od výsledků této návštěvy.

Kurátor pro mládež může do situace podstatně zasahovat a vést rodiče k řešení - spolupráce s odborníky, pravidelná docházka k lékařům, individuální práce s chlapcem. Pokud rodiče s dítětem nevyhledají přiměřenou odbornou pomoc dle doporučení sociálního pracovníka, může jim být tato povinnost uložena rozhodnutím.Výsledkem diagnostického pobytu dítěte v SVP je doporučení, jak dále k chlapci přistupovat, jaké výchovné postupy volit, příp. konstatování, že je indikována ústavní výchova. Podstatné informace jsou sděleny i škole.

V podobných případech je žádoucí kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí daleko dříve, když snaha školy problém vyřešit není úspěšná. Včasnost je velmi důležitá, řešit problémy v zárodku je samozřejmě mnohem snazší a efektivnější. Nezbytným předpokladem úspěšného řešení problémů je spolupráce s rodiči. Pokud ti nejsou ochotni se do řešení zapojit, příp. vůbec problém nevnímají, pak škola sama příliš prostředků k řešení nemá. Orgán sociálně-právní ochrany dětí má možností podstatně více a je proto vhodné jej kontaktovat.